Když posloucháte řeči kamarádky

Před dvěma týdny jsem vyhlásila akci Hubnutí do starých džín. Jako by to nebylo málo, asi 3 dny na to mi moje kamarádka jen tak mimochodem řekla, že je fakt vidět, že už mám velkej zadek a měla bych proto nosit něco delšího přes kalhoty a kraťasy. No, není nad přátelské vztahy :o)

Takže jsem se rozhodla, že svoji dietu podpořím lehčím cvičením. Asi čtyři dny jsem cvičila pilates a pak se mi naskytla příležitost zahrát si squash. Do této doby jsem ho hrála asi jen dvakrát, ale vždycky mě to bavilo. Takže na domluvený termín jsem se oblékla do hubnoucího neoprenu, aby byl účinek co největší a vyrazila si zahrát.

 

 

 

 

 

Prvních pět minut jsem si říkala, že se ani moc nepotím. Po deseti minutách už země stříkal pot a funěla jsem jako parní lokomotiva. Honila jsem se za tím kulatým nesmyslem asi tři čtvrtě hodiny, když jsem se rozhodla, že vyberu hodně zákeřnej míček. No, měla jsem se na to vykašlat. Ozvalo se totiž křupnutí a moje koleno vypovědělo službu. Skončila jsem v nemocnici s nataženýma vazama a nakřupnutým meniskem. Strašná bolest. Výsledek mého sportovního snažení je noha v ortéze a berle minimálně na měsíc.

Takže jaké je z toho ponaučení? Neposlouchejte řeči kamarádky, která stejně váží víc než vy :o)

 

Komentáře